Toto je pracovní verze - brzy spouštíme!

Normalizace: proč nestačí „najít nejlepší nástroje“

30.12.2025 | Petr Steinbauer | Vývoj
Normalizace: proč nestačí „najít nejlepší nástroje“

Největší problém dnešní AI džungle není jen kvalita modelů. Je to chaos okolo: registrace, kredity, odlišné UX, historie nikde. Pokud má být AI pracovní nástroj, musí mít řád.

Čím víc jsme dohledávali a testovali jednotlivé AI služby, tím víc jsme naráželi na jednu věc: problém není jen v tom, že má každý nástroj jiné názvy tlačítek a úplně jiné UX.

Ten chaos je hlubší.

Každá služba chce vlastní registraci. Někde stačí e-mail, jinde ověření e-mailu, jinde telefon. Někde hned platební karta, jinde kreditový systém. Do toho vyskakují cookies lišty, průzkumy spokojenosti, onboarding obrazovky a notifikace. V e-mailu začne přibývat spam a „tipy“, které nikdo nechce. A když zrovna něco rozjedeš, narazíš na limit nebo ti dojdou kredity – a najednou se aplikace začne chovat jinak, nebo na tebe začne mluvit cizím jazykem.

U některých nástrojů je to až absurdní v úplně běžných situacích:

  • optimalizace fotek: nahrávání jen po jedné,
  • stažení výsledku až po ověření e-mailu,
  • mezitím se ztratí výsledek nebo expiruje dočasný link,
  • historie někde je, jinde není, jinde jen „dočasná“.

A pak jsou tu „nejdůležitější“ zdroje dat mimo AI. Třeba katastr – nenápadně zásadní věc pro realitní práci. Necitelná captcha, omezené použití, často nepřátelské rozhraní pro běžnou práci a žádná jednoduchá notifikace typu „změnilo se něco na majetku klienta“. V praxi to znamená ruční kontrolu, opakování a zbytečné přepínání mezi světy.

Ve výsledku člověk netráví čas prací s obsahem, ale obsluhou nástrojů.

A tady vzniká Realitni.ai: ne jako další izolovaná AI funkce, ale jako sjednocující vrstva. Stejné UX. Normalizované zadávání. Jednotné chování. A hlavně historie, aby se výsledky neztrácely a dalo se na ně navazovat.

Když to řeknu jednoduše: chceme řád a pořádek nad chaosem.

Další krok je tohle převést do konkrétních pravidel: co je “standardní vstup”, co je “standardní výstup”, jak vypadá historie, jak se řeší limity/kredity a jak uživatele nepřekvapovat. Až tohle sedne, teprve potom má smysl řešit, které modely a služby jsou „nejlepší“ – protože bez jednotného rámce z nich stejně bolí hlava.

Líbil se vám článek?

Vyzkoušejte naše nástroje pro realitní makléře a ušetřete čas.

Vyzkoušet zdarma